NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
WHITE LUNG sú tri sympatické potvorky a jeden utláčaný chlapík. Ženské v punku mali odjakživa svoje pevné miesto, či už to boli drsné riot-bojovníčky alebo „intelektuálne čučoriedky s brílami“, pričom WHITE LUNG ležia „niekde medzi".
Kanadská punková a hardcorová scéna je jednou z najplodnejších a kvalitatívne najvyzretejších vôbec, stačí si spomenúť na interpretov, ktorí pomohli formovať dnešnú podobu tohto štýlu. Neaktívni CURSED, LEFT FOR DEAD, HAYMAKER, FUCKED UP, súčasní PICK YOUR SIDE, „hype“ syndrómom postihnutí BURNING LOVE alebo práve mladice z WHITE LUNG. Každá z týchto kapiel zanecháva na scéne hlbokú ryhu inovácie.
Novinka WHITE LUNG „Sorry“ vychádza na kultovej značke Deranged Records, má útlych devätnásť minút a je plne prepchatá energiou. Až sa čudujete, kde sa to v tých drobných slečinkách berie. Faktom je, že WHITE LUNG majú talent zložiť ľahko zapamätateľné hity plné skvelých melódií. Ale nečakajte nejaké pop-punkové odrhovačky, na to sú tieto dievčatá až príliš prešibané.
Áno, sú tu počuteľné ozveny chytľavého kanadského hardcore, ale na druhej strane sa gitarista Kenneth zjavne našiel okrem iného aj v post-punku zo začiatku 80´s a oldschoolovom noise-rocku. Svojím neustálym väzbením to dáva patrične pocítiť. Pre nejaký prehnaný artsy prístup tu však pochopiteľne nie je miesto. WHITE LUNG sú punková kapela a ničím iným ani byť nechcú. Tento fakt nezachráni ani pán Kenneth so svojím občasným úletom, a preto sa radšej drží klasického kanadského bleskového hobľovania pražca.
Pomalé skladby na „Sorry“ nenájdete, album má rýchly spád a na zívanie mať čas jednoducho nebudete. Takže vám zostáva len kochať sa výbornými melódiami a mlátiť palicou do rytmu. Špecifickým znakom WHITE LUNG (okrem spomínanej gitarovej hry) je určite emotívne vypätý spev Mish. Mierne bezočívý a drzý podtón v jej hlase vám bude pripomínať kamarátku, ktorá vám svojím neustálym obkrikovaním tak rada pije krv, ale je moc sexy na to, aby vás to dokázalo vytočiť. Do ultra svižného a melodického kolovrátku WHITE LUNG sa jej prednes vynikajúco hodí a bez tejto blonďavej diablice by hudba týchto mladých Kanaďanov určite značne utrpela.
WHITE LUNG sú pre mňa príjemným prekvapením a „Sorry“ je jednoducho album natlačený k prasknutiu. Devätnásť minút toho najkvalitnejšieho a najenergickejšieho punk-rocku v čele s živelnou frontwomankou. Ak k tomu pridáte prudko nákazlivé melódie, robí to zo „Sorry“ jednu z najlepších punkových vecí, ktorá tento rok vyšla.
Tri divošky a jeden divoch bojujú o titul najenergickejšieho punkového albumu roka.
8 / 10
Mish Way
- spev
Kenneth William
- gitara
Grady Mackintosh
- basgitara
Anne-Marrie Vassilou
- bicie
1. Take The Mirror
2. St. Dad
3. Thick Lip
4. Bag
5. Bunny
6. I Rot
7. Glue
8. Those Girls
9. The Bad Way
10. Deadbeat
Sorry (2012)
It´s The Evil (2010)
Vydáno: 2012
Vydavatel: Deranged Records
Stopáž: 19:12
Produkce: Jesse Gander
Studio: The Hive Studio - Vancouver
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.